Quo vadis česká byzantologie? Její zakladatelé, budovatelé a hrobaři (In memoriam české byzantologie a medievistické balkanistiky)

Motto: Historie je zajímavá, protože je mnohotvárná a proměnlivá.

Ukázky:

Česká (dříve československá) byzantologie podobně jako ta světová patří k interdisciplinárním oborům. Její součástí jsou vedle byzantských (politických, ekonomických, církevních, kulturních) dějin rovněž byzantská filologie (jazyk a literatura), byzantské dějiny umění a byzantská archeologie,  byzantská filozofie a teologie, byzantské právo a řada tzv. pomocných vědních disciplín, jako je byzantská paleografie, kodikologie, sfragistika, numismatika či byzantská chronologie. Na rozdíl od té světové nebyla česká byzantologie vzhledem k své personální základně tak široce koncipována a vyvíjela se na rozdíl od jiných byzantologií, které vzešly převážnou měrou ze studia klasické filologie nebo patristických studií, většinou v součinnosti s filologickými paleoslovenistickými studiemi, s historickou problematikou velkomoravskou a cyrilometodějskou a se studiem byzantsko-slovanských (moravských, bulharských, srbských, ruských) vztahů.

.............

.............

Pokud jde o akademické cestování - mimochodem ČSAV a její právní nástupkyně AV ČR byly a jsou, jak je patrné na příkladu některých jejich zaměstnanců, nejlevnější cestovní kanceláří v naší před- i popomlčkové republice. Zatímco někteří badatelé v Kabinetu i SLÚ cestovali za státní (= akademické) peníze a projeli nejrůznější země světa, často ani nesouvisející s jejich obory, jiní vědci nemohli vytáhnout paty pomalu ani do tehdejších socialistických zemí, natož do valutové ciziny, na Západ.

 ...............

................

Jako výkonný redaktor působil a pracoval v letech 1975-1985 v Byzantinoslavikách Milan Loos (1923-1985), odborník na dějiny středověkých heretických hnutí v Byzanci. Druhým výkonným redaktorem se stal v roce 1981 nedlouho před jeho smrtí Vladimír Vavřínek (1930), absolvent (visiting fellow, 1967) Dumbarton Oaks v USA, Mekky to byzantologů, a specialista na cyrilometodějskou misii. Členy redakce byli z byzantologů také historička Věra Hrochová (1933-1996), autorka prací o hospodářských dějinách Byzance a Balkánu, a z Brna historik Lubomír E. Havlík (1925-2000), autor dějin byzantské říše a Gruzie, mnoha knih a prací o dějinách Velké Moravy a Slovanů a hlavní editor Magnae Moraviae fontes historici I-V (Brno 1966-1977).

................

...............

S odstupem času a sub specie aeternitatis se dá říci, že někdy v tomto období, ač se navenek zdálo, že KŘŘL/ÚKS je úspěšný, bohatý na "disidenty" všeho druhu a na vrcholu slávy, začala neuváženými strukturálními a personálními (dobově "kádrovými") změnami pod vedením exsoudruha J. Bažanta, tehdejšího ředitele, jeho postupná destabilizace a destrukce, která nakonec skončila za ředitele J. Beneše v roce 2004 jeho fúzí [čti likvidací] s Filozofickým ústavem AV ČR a zánikem jeho dlouholeté samostatnosti, která začala v roce 1953 v lůně ČSAV. S transformací původního KŘŘL v ÚKS a jeho zánikem skončilo také postupně v Akademii několik tradičních oborů, pěstovaných po dlouhá léta v Kabinetu, a to antická historie (P. Oliva, J. Burian), antická filozofie (J. Janda), antická, klasická a byzantská filologie (H. Kurzová, R. Dostálová), latinský humanismus (J. Martínek, J. Hejnic) a zůstaly jen lapidárně řečeno ředitelovy dějiny umění (J. Bažant) a Slovník středověké latiny - Latinitatis medii aevi lexicon Bohemorum († D. Martínková, Z. Pospíšilová Szilagiová a mladší spol.). O byzantologii, která byla v KŘŘL pěstována v letech 1970-1992, je řeč na jiném místě.

..............

..............

Mezinárodní byzantologický časopis Byzantinoslavica se postupně znovu etabloval na vědeckém poli světové byzantologie mezi uznávanými byzantologickými časopisy, takže již v roce 2006 při vědecké evaluaci Slovanského ústavu AV ČR mohl prof. Stefan M. Newerkla z Vídně konstatovat, že je to jeho "důležité a úspěšné  obnovení vydávání (resumption)" a prof. R. Večerka z Brna, "že si SLÚ našel dosti pracovní energie k tomu, aby pokračoval ve vydávání mezinárodně uznávané revue Byzantinoslavica". Ale že tu energii na její zmrtvýchvstání musela vynaložit především L. Havlíková, tehdy deponovaná a šikanovaná v knihovně SLÚ, nepadlo nikde ani slovo.

...............

...............

S plíživou likvidací oboru byzantologie a výpady ze strany vedení SLÚ proti vedení časopisu Byzantinoslavica a ČNBK souvisí rovněž za obou vedení knihovny, minulého i současného (H. Volková, J. Zítka), probíhající tichá likvidace v České republice unikátní a dlouhá léta soustavně budované specializované byzantologické knihovny. Důvodem je údajně nedostatek skladovacího prostoru - přitom SLÚ vlastní celý čtyřpatrový činžovní dům s půdní vestavbou ve Valentinské ulici č. 1. Nové byzantologické knihy získané dary, výměnou či objednané jako recenzní výtisky časopisu Byzantinoslavica jsou katalogizovány a umisťovány podle velikosti (hlavním pracovním nástrojem knihovníka je pravítko s vyznačenou ryskou různých velikostí knih), která dříve při budování byzantologické knihovny nikomu nevadila a nebyla na překážku, tedy záměrně do jiných signatur. Stejně záměrně byly po příchodu byzantologů do Slovanského ústavu vyňaty ze signatury Byz velké formáty umělecko-historických knih a vytvořena z nich nová signatura V.

 .................

Mezinárodní byzantologický časopis Byzantinosalavica si dovolili zastavit a zrušit jen nacisté za okupace a druhé světové války a pak PhDr. Vladimír Vavřínek, CSc.,dr.h.c., na konci 90.let 20. století.

...................

Obnovení vydávání časopisu Byzantinoslavica, základny české byzantologie, a jeho opětovné uvedení mezi elitu mezinárodních byzantologických časopisů stejně jako udržení Českého mezinárodního byzantologického komitétu a tím také byzantologie, jedinečného oboru v českých zemích, ji  stálo od roku 2002  - nehledě na předchozí mnohaletou práci v redakci - více než dvanáct let života, naplněného tvrdou prací a vysokým pracovním nasazením a vytížením, prací po nocích, víkendech a dovolených, a to na úkor jejího zdraví i na úkor její rodiny. Pracovala na časopise, kde vedle funkce vedoucí a výkonné redaktorky vykonávala téměř všechny či všechny redaktorské a korektorské práce, pracovala z donucení v knihovně, která jí sebrala možnost 12 let  (KŘŘL/ÚKS, SLÚ) se plnohodnotně zúčastňovat vědeckého života, a přesto nezanedbávala vlastní vědeckou a popularizační práci (viz ASEP: https://www.lib.cas.cz/arl/bibliografie/asep/slu-s/0106420 a Prinos autoru-SLU-evaluace-2010-2014.pdf, srovnej s výkonností ostatních pracovníků SLÚ AV ČR, v.v.i., aneb lidé v produktivním věku odcházejí, senilové zůstávají) - a to vše v rámci 100% pracovního úvazku, aniž to bylo finančně zohledněno či jiným způsobem oceněno. Obětovala záchraně časopisu Byzantinoslavica, ČNBK a byzantologie mnoho času, překonala nejedno ponížení, a proto je posledními stupňujícími se nevybíravými, diskriminujícími a šikanujícími útoky proti její osobě, vedenými ze strany mafiozního vedení Slovanského ústavu, tj. ústavu, jehož Ústavní rada před léty zrušení prestižního byzantologického časopisu na pokyn tehdejšího ředitele ústavu V. Vavřínka schválila, znechucena. A protože jí podle sdělení vedení SLÚ (H. Ulbrechtová, V. Čermák) nebude -  i přes nadstandardní pracovní výkony  - prodloužena pracovní smlouva,  je nucena z Akademie a z časopisu Byzantinoslavica po 37 letech odejít, zatímco pracovníci zodpovědní za nevydání Indexu k Byzantinoslavikám 1-60 a Dějin české paleoslovenistiky a byzantologie, tj. tehdejší vedoucí oddělení paleoslovenistiky a byzantologie Čermák a tehdejší ředitel Vavřínek a jejich nástupci, zůstávají. Zastavení vydávání Byzantinoslavik a jejich nevycházení v letech 2000-2002 se stalo nebezpečným precedentem, který v historii Byzantinoslavik kromě válečných událostí v letech 1939-1945 nemá obdoby a který inspiruje k napodobení současné dnešní "mocné". Najmenování nezkušené osoby P. Melichar, která je v SLÚ krátce, která nikdy nepracovala s redakčním materiálem v žádné redakci a jejíž najmenování výkonným redaktorem od roku 2014 je jen na papíře, protože vůbec nic na ročníku 72, 2014 nevykonala, od ročníku 73, 2015 do funkce vedoucího redaktora prestižního mezinárodního časopisu, jakým Byzantinoslavica bezesporu jsou, je pro ně likvidační.

Je smutné, že se ve vedení české vědy objevují mladí, nezkušení, nadutí a mnohomluvní lidé bez kontaktů, tzv. "Husákovy děti" s přehnanými ambicemi, kteří všechno chtějí hned a všechno ví a umí nejlíp, obklopení suitou svých věrných. Ti zkušení a pracovití, většinou skromní, zůstávají v pozadí, bez ocenění a pokud byli v Akademii šikanováni i po roce 1989 bez rehabilitace. Vyznamenáváni a oceňováni jsou lidé z administrativy a ti, kteří preferují osobní zájmy a vlastní kariéry, ale vědecké obory systematicky a pragmaticky likvidují, o jejich etických a morálních prohřešcích ani nemluvě. Nejsou proto neopodstatněná slova, která napsala už v roce 2004 H. Illnerová o tom, že "věda je mafie" ("Věda je mafie a hodně v ní záleží na kontaktech. Musíte se dostat do okruhu lidí, kteří se navzájem citují, znají a zvou na prestižní kongresy a konference." A. PLAVCOVÁ, Říkali jí Perpetuum mobile, Páteční magazín deníku Lidové noviny z 23. 1. 2004, č. 4, 4-9). Je  však alarmující, že to napsala bývala předsedkyně AV ČR, znalá poměrů vAkademii věd, vrcholné  české vědecké instituci.

Tempora mutantur et nos mutamur in illis. Snad tento příspěvek o neutěšeném stavu české byzantologie a aroganci moci nevyzní a nebude chápán laskavým čtenářem jako "černá kniha" české byzantologie.