Když dva dělají totéž, není to totéž...Magnae Moraviae fontes historici I-V, operi edendo praefuit L. E. Havlík

23.03.2012 11:55

Magnae Moraviae fontes historici. Prameny k dějinám Velké Moravy. I. Annales et chronicae. Curaverunt Dagmar BARTOŇKOVÁ, † Lubomír HAVLÍK, Zdeněk MASAŘÍK, Radoslav VEČERKA. Vydaly Ústav klasických studií a Ústav archeologie a muzeologie, Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Brno 2008 – Brunae MMVIII, 425 s. ISBN 80-254-1780-5

=================================================

Po 42 letech se dostává do rukou historiků, archeologů a filologů v nákladu 500 kusů opět první díl pramenné edice „Magnae Moraviae fontes historici“, který se považuje za II. doplněné a přepracované vydání. Jde o počin jistě záslužný, neboť původní kritická edice, jejíž první svazek vyšel již v roce 1966, a která je dodnes ve světě hojně citována, je beznadějně rozebrána a nové generace historiků a archeologů, zabývající se nebo hodlající se zabývat dějinami Velké Moravy, volají již několik desetiletí po novém vydání celé pětisvazkové edice, která vycházela v Brně v letech 1966-1977. Edice zprostředkovávala odbornému čtenáři jak prameny in extenso, tak také byla opatřena českým překladem, kritickým aparátem a historickým výkladem. Obsahovala prameny nejen různé provenience, z různého teritoriálního a jazykového prostředí (latinské, řecké, staroslověnské, anglické, starohornoněmecké, arabské, perské etc.), vztahující se k dějinám Velké Moravy, ale také různého žánru, od kronik a letopisů, přes hagiografie a biografie, texty liturgické, geografická díla a cestopisy, památky právního charakteru až po diplomatický materiál (listiny, listy apod.). 

Dnešní doba, s nedostatkem finančních prostředků a také s nedostatkem erudovaných pracovních sil, však nepřeje tomu, aby celé monumentální dílo a chlouba vydavatelské činnosti Filozofické fakulty Masarykovy univerzity (někdejší Univerzity J. E. Purkyně) v Brně, v rámci jejichž prací (opera) kdysi vycházelo, spatřilo znovu – v patřičně aktualizované podobě (tj. doplněné o novou literaturu a edice, nové výklady, názory, závěry, upravený překlad apod.) – světlo světa v celé své velikosti, a proto dochází k vydání jakési náhražky, která se tváří jako původní dílo a přisvojuje si epitheton ornans „doplněné a přepracované vydání“.

V čem podle reeditorů, D. Bartoňkové a Z. Měřínského, spočívá doplnění a přepracování původního vydání. Oba se totiž domnívají, že stačí několik kosmetických úprav a je vymalováno.

Za přepracované vydání nelze ani v nejmenším považovat vypuštění a odstranění celé „Předmluvy“ k původnímu vydání MMFH I z roku 1966 (s. 7-11), napsanou L. Havlíkem, který se na řadě věcí podílel nejen autorsky, ale byl také iniciátorem celého díla a jeho hlavním editorem, ač je tak uveden až od III. svazku (operi edendo praefuit), což většina badatelů (zejména v tuzemsku), pracující s MMFH nerespektuje a cituje dílo anonymně, bez uvedení editora a jeho dalších spolupracovníků. Také „Úvod“ k I. svazku se od původního poněkud liší. Přepracování zřejmě spočívalo v jeho zkrácení, rozuměj odstranění konce a místo něho umístění úvodních slov reeditorů z roku 2008, D. Bartoňkové a Z. Měřínského. V tom případě však neměli právo pod torzo původního „Úvodu“ napsat „Brno 1966“, protože jimi prezentovaný „Úvod“ takto v inkriminovaném roce nevypadal. A to pomíjím skutečnost, že ve vykuchaném a upraveném „Úvodu“ byl L. Havlík uveden pouze s titulem dr. (v původní verzi „Předmluvy“ z roku 1966 měl i CSc., nehledě na další tituly doc. a DrSc., které od té doby získal), zatímco ostatní oplývali všemi akademickými tituly, které v hojném počtu v mezidobí od  roku 1966 až do roku 2008 nabyli. Bývalo dobrým zvykem, a v civilizovaném světě to platí dosud, že se v reedicích nejprve přetiskne v plném znění původní text, původní „Úvod“ a teprve za něj mohou reeditoři umístit ten svůj, aktuální, vztahující se k jejich reedici, aniž by vytrhli z původní, odstraněné „Předmluvy“ z roku 1966 poděkování tehdejším recenzentům a dalším spolupracovníkům a zařadili ho do svého „Úvodu“ z roku 2008. V něm měli poděkovat těm, kteří pomohli jim k vydání reedice, včetně svých mateřských ústavů.

Doplnění vydání také jistě nespočívá v tom, že před jméno zemřelého člena autorského kolektivu doplním křížek a k pramenům, které zpracoval, zkratku L.H. Ostatně L. Havlík psal také historické komentáře k pramenům, doplnil některé ediční úvody a vytvořil návrhy mapových příloh, které graficky zpracoval A. Šik. Zkratku L.H., kterou mu reeditoři přiřkli, nikdy v žádném textu ani časopise nepoužíval, ale tuto novinářskou zkratku používá po léta v různých časopisech jeho dcera, která ovšem nemá s překlady textů nic společného. A totéž s křížkem platí i u jiných zemřelých aktérů, kterým autoři původního „Úvodu“ k  I. svazku MMFH vyjádřili své poděkování – u R. Hoška a K. Palase.

Za ne příliš šťastné také považuji vytrhnout ze IV. svazku edice MMFH (Brno 1971) některé další kroniky a letopisy v počtu sedmi, které se z technických důvodů do původního I. svazku nevešly, a doplnit je do reeditovaného I. svazku, i když tam svým charakterem bezpochyby patří. Reeditoři sice argumentují tím, že vydaný svazek je jakýmsi „překlenovacím“ článkem mezi edicí původní a tou, která bude vydána v budoucnu podle všech zásad kritické edice, tedy že je pouze „dočasný“. Ale všichni dobře známe parametry „dočasnosti“ a zřejmě reeditoři – podle způsobu jejich práce – nejen spěchali, ale také počítali s tím, že to bude na dlouhou dobu první a patrně také poslední reeditovaný svazek MMFH. Vypuštěním původní „Předmluvy“, zkrácením původního „Úvodu“ a vytržením některých kronik a letopisů ze IV. svazku MMFH a jejich zařazením do reeditovaného I. dílu došlo totiž k přestránkování prvního svazku a tím k následnému znehodnocení rejstříků, indexů, které vyšly jako V. svazek (Indices) MMFH v Brně v roce 1977 a byly vydány L. E. Havlíkem za přispění  E. Trödlerové (excerpce I. a II. svazku MMFH), L. Čajanové (excerpce III. svazku MMFH)  a L. Havlíkové (excerpce IV. svazku MMFH,  pomoc při sestavování indexů) – viz „Úvod“ k IV. svazku MMFH, Brno 1971, s. 8. Pro novou reedici jsou tedy původní rejstříky etnik a národností, historických osobností a autorů nepoužitelné a práce jejich tvůrců tak znehodnocena.

Za doplnění vydání na rozdíl od reeditorů nepovažuji rovněž připojení jména J. Nechutové (cum pleno titulo) za stávající recenzenty původního díla F. Hejla a J. Ludvíkovského.

Za ne příliš korektní, pokládám také způsob, jakým reeditoři jednali či spíše nejednali s pozůstalými po jednom z autorů. Požádat je „per hubam“ (rozuměj ústně telefonicky), a to ještě prostřednictvím třetí osoby (jednoho z autorů), pár měsíců předem o povolení k reedici I. dílu MMFH  bez upozornění na podstatné změny a zásahy do původního textu, za jaké považuji nejen výše uvedené změny v úvodních pasážích, ale také „vykradení“ textů ze IV. svazku a jejich přemístění do I. dílu, a tím následné znehodnocení V. svazku a poškození jeho autora, je z hlediska autorského práva nepřípustné a z lidského hlediska neetické.[1] A nazývat výše uvedenou činnost „doplněním“ a „přepracováním“ a reedici pak považovat za „II. doplněné a přepracované vydání“ je nonsens.

 

Lubomíra Havlíková,

Historický časopis 57/1 (2009) 142-143



[1] Neetická je rovněž skutečnost, že autor V. svazku MMFH (Brno 1977) L. E. Havlík, který operi edendo praefuit a také curavit, nedostal k tomuto svazku copyright (autorská práva), která má k ostatním svazkům podobně jako další spoluautoři, a která v tomto případě získala Universita J. E. Purkyně v Brně, dnes MU,  přestože Havlík je nejen autorem indexů, ale také rozsáhlé úvodní studie o dějinách Velké Moravy  (s. 9-34) a  jediným autorem V. dílu. Že by to souviselo s jeho tehdejším několikaletým řízením o habilitaci, při němž se mj. jednou ztratily všechny  materiály?

A to ještě musel L. E. Havlík jako hlavní editor (redaktor) opravovat snad filologicky správné, ale historicky nesmyslné překlady z latiny od D.B. a J. L.

A tak nezbývá než povzdechnout si s klasikem G. B. Shawem a lapidárně konstatovat: "S překladem je to jako s ženou: je-li krásný, není věrný (tj. přesný), je-li věrný (tj. přesný), není krásný."